Herceg Novi

Největší město celého zálivu a současně jeho největší turistické letovisko. Vyniká chráněnou polohou a příznivým podnebím s dostatkem vláhy a mimořádným bohatstvím vegetace. Před vlivy z vnitrozemí je chráněn vysokým horským masívem pohoří Orijen. Město má ročně v průměru 200 slunečných dní, v měsíci červenci a srpnu dokonce 11 slunečných hodin denně. Proslulá je zejména zdejší botanická zahrada s více než 2000 středomořských, subtropických a tropických rostlin. V okolí města se nachází několik pláží rozličného typu, většina z nich má mělký a dlouhý vstup do moře.

Budva

Kdysi malé a tiché pobřežní město je dnes metropolí černohorské turistiky. Největší a nejlépe vybavené letovisko černohorského pobřeží lemují horské masivy Lovčen a Paštroviči, které město chrání před chladnými severními větry a vytváří tak příjemné vlahé podnebí. Budva proslula svými krásnými plážemi (hrubý i jemný písek, drobné oblázky). Soustřeďuje se v ní sportovní, zábavní, společenský i kulturní život. Chloubou Budvy je pláž Slovenska plaža. Táhne se v širokém oblouku v délce 1 600 metrů od městského přístavu východním směrem. Její povrch tvoří příjemné oblázky. Je to v současnosti nejreprezentativnější černohorská pláž s celým komplexem hotelů různých typů a s širokou škálou zařízení pro sport a zábavu. Vyniká bujnou vegetací v okolí. Někteří návštěvníci dávají přednost malebné pláži Mogren, ke které vede cesta vytesaná ve skále. Je dlouhá asi 350 metrů a její povrch je tvořen z hrubého písku. Historické město Budva je jedním z nejstarších měst Černé Hory a patří k nejstarším centrům osídlení na pobřeží Jadranu. Ve městě se dochovaly mohutné středověké hradby a dvě městské brány – Pevninská brána a Mořská brána. Při procházce míjí návštěvník kamenné historické domy, proplétá se směsicí úzkých uliček. Městskou dominantou je biskupský kostel sv. Jana Křtitele z 9. století.

Bečiči

Letovisko ležící v Budvanském zálivu, východně od Budvy a je v podstatě jejím pokračováním. Z Bečiči vede až do centra Budvy čtyřkilometrová pobřežní promenáda. Bečiči je podstatně klidnější oblastí než Budva. Všechna zdejší zařízení slouží cestovnímu ruchu. Hotely jsou zasazeny do velmi pěkného přírodního prostředí v blízkosti pláže a ve svahu nad ní. Chloubou letoviska je jeho nádherná pláž dlouhá 1800 metrů.

Petrovac

Mezi hustými olivovými háji a borovými lesy, pochází z období 12. století a nachází se asi devět kilometrů jihovýchodně od poloostrova Sv. Stefan. Městečko leží v malé zátoce obklopené vysokými horami, které jej chrání před studenými vnitrozemskými vlivy. Obloukem se kolem zálivu táhne 600 metrů široká pláž z drobných oblázků a písku Petrovacká pláž. Příjemná atmosféra tohoto městečka je dána vysokým počtem slunečných dní v roce a bohatou nabídkou kulturního vyžití. Petrovac se může pochlubit nádhernou přírodní scenérií, kterou vytváří i dva malé ostrůvky před zálivem vzdálenější Katič a bližší Sveta Nedelja s kostelíkem.

Sveti Stefan

Kdysi dávno rybářská vesnička byla na přelomu 50. a 60. let 20. století přebudována na přepychové letovisko ideální pro elitní turisty toužící po jedinečnosti. Leží na mysu spojeném s pevninou jen úzkou písečnou lavicí. Kdo by to byl býval řekl, že se z malé rybářské vesničky ležící na východním pobřeží Jadranu jednou stane nejluxusnější a nejzajímavější hotelové letovisko nejen černohorské oblasti, ale i celého Jadranu.

Podgorica

Podgorica je hlavní město Černé Hory s řadou památek, kulturních institucí, společenských událostí a zajímavých míst. Disponuje mezinárodním letištěm Podgorica-Golubovci, vlakovým nádražím a s jadranským pobřežím je spojena dálnicí. Leží u soutoku řek Morača a Ribnica na pomezí Zetské nížiny a Bjeloplavićského údolí. Severně od ní se zvedá pohoří Prekornica (v čele s vrcholem Kula – 1 927 m n. m.), 15 kilometrů východně se táhne albánská hranice, jižním směrem se třpytí hladina Skadarského jezera a po silnici na západ dojedete nejprve do Cetinje a posléze až k Boce Kotorské. O městě se poprvé píše v soudních archivech z roku 1326. Jeho ekonomický rozkvět zastavili na konci 15. století Osmané, kteří z něj výstavbou velké pevnosti udělali obranný val. Jen 14 let poté, co se jako Bögürtlen stalo okrskem Skadarského kraje, došlo k vyhlášení Černohorského knížectví a Podgorica se v roce 1878 po metropoli Cetinje stala druhým nejdůležitějším sídlem v zemi. Hlavním městem byla prohlášena – tentokráte jako Titograd – až roku 1944 v případě Socialistické republiky Černé Hory. Ke svému původnímu jménu se vrátila až o téměř půlstoletí později. K nejznámějším památkám Podgorice patří Zimní královský palác s nádhernou zahradou a řada staveb v historické čtvrti Stara Varoš. Najdete v ní původní mešitu z 16. století, hodinovou věž Sahat-kula, Titovu rezidenci, radnici nebo staré skalní město z ilyrských dob. Společenským centrem města je náměstí Republiky, významné je Černohorské národní divadlo, městské muzeum či galerie výtvarného umění.

Národní park Durmitor

Durmitor z velké části kopíruje hranice pohoří stejného jména. Zahrnuje vysoké hory alpského vzezření, hluboké říční kaňony, ledovcová plesa (jako Crno jezero) a výhledy takřka nepopsatelné krásy. Zdejší liduprázdná krajina s několika pasteveckými osadami je skutečným rájem pro všechny romantiky a především milovníky pohodové vysokohorské turistiky. Durmitor se vypíná v severozápadní části Černé Hory a zasahuje až za hranice Bosny a Hercegoviny. Na jihu na něj navazuje pohoří Sinjajevina, na západě Volujak, na severu Ljubišnja a na východě Bjelasica (s NP Biogradska Gora). Jeho nejvyšším bodem je Bobotov kuk (2 523 m n. m.). Národní park Durmitor zabírá plochu 390 kilometrů čtverečních. Jeho správním střediskem je městečko Žabljak, centrum zimních sportů. Vyhlášen byl v roce 1952, na Seznam světového přírodního dědictví UNESCO se dostal roku 1980. Má zajímavý, nepravidelný tvar: západní části dominují vysoké a holé vápencové štíty, úzká východní část se táhne podél kaňonu řeky Tara. S průměrnou hloubkou 1 100 metrů je kaňon nejhlubším v Evropě. U osady Budečevica jej silnice do Podgorice překonává Djurdjevićovým mostem s pěti oblouky a výškou až 172 metrů nad hladinou řeky. Zprovozněn byl roku 1940 podle návrhu Mijata Trojanoviće a stal se tehdy největším železobetonovým obloukovým mostem na starém kontinentu.

Národní park Biogradska Gora

Základ národního parku Biogradska Gora tvoří nádherná příroda ledovcového Biogradskeho jezera a vrcholů pohoří Bjelasica. Velkou část jeho rozlohy pokrývají původní, téměř nedotčené lesy ukrývající vzácnou faunu a flóru. Národní park Biogradska Gora se rozkládá v severovýchodní části Černé Hory na ploše 56,5 kilometrů čtverečních. Ze západní strany ho ohraničuje údolí řeky Tary, z ostatních holé vrcholy Bjelasice přesahující nadmořskou výšku 1 700 metrů. Do hlavního města Podgorice je odsud asi 100 kilometrů. Vystoupejte až na střechu Biogradské Gory Historie NP Biogradska Gora sahá až do roku 1872, kdy jeho základy položil král Nikola I. Díky tomu je považován za nejstarší národní park v Evropě a druhý nejstarší na celém světě. Ve své moderní podobě existuje od roku 1952. Výlety v něm nadchnou každého, kdo má jenom trochu rád vysokohorskou turistiku, krásné výhledy a romantická jezírka uprostřed skal. Nejvyšším bodem v národním parku je hora Crna Glava (2 139 m n. m.). Na turistické trase, spojující vrchol s Biogradským jezerem, je celá řada úchvatných vyhlídkových bodů v čele s rozhledem Bendovac. Vedou zde i trasy vhodné pro cykloturistiku.

Prokletije

Nádherné pohoří Prokletije se pyšní nejen nejvyšší horou Černé Hory, ale zřejmě také nejúžasnějšími panoramaty v tomto balkánském státu. Typické jsou pro něj dramatické, rozeklané masivy s velkolepými stěnami vápencového původu, hluboká údolí a četné jeskyně. Prokletije, nejvyšší úsek Dinárského pohoří, se táhne na jihovýchodě Černé Hory, nad městečky Plav a Gusinje. Na východě zasahuje na území Kosova, kde přechází do masivu Koprivniku. Jinak se jeho velká část nachází na území Albánie, kde také do mraků šplhá jeho nejvyšší hora Maja e Jezercës (2 694 m n. m.). Černohorská část pohoří je součástí národního parku Prokletije, nejmladšího v celé zemi (vyhlášen byl roku 2009). Jeho rozloha činí zhruba 166 kilometrů čtverečních. Ve skupině Bělič se vypíná Zla Kolata, s 2 534 m n. m. nejvyšší bod Černé Hory. Za malým sedlem v sousedství se tyčí jen o několik metrů nižší Dobra Kolata. Centrem turistického ruchu v oblasti je Plavské jezero v nadmořské výšce 908 metrů. Jedná se o výchozí místo pro pěší i cyklistické túry do Prokletije – jedna z tras vede přímo pod nejvyšší partie pohoří. Za vidění stojí i Hridské jezero ve výšce skoro 2 tisíc metrů a Visitorské jezero s plovoucím ostrovem na jeho hladině.